Zdrcený smrtí své milované ženy, Lilith, Dr. Julian Vance vyrábí Eisen, dokonalá a nekonečně poslušná sexuální panenka, dokonalá skořápka navržená tak, aby splnila zvláštní a zoufalý účel.
Lilithina duše byla roztříštěna napříč multivesmírem. Eisenovým účelem je lovit tyto fragmenty, ponořit se do nekonečných realit, obývající těla – od nejjasnější kněžky po nejchytřejší špiónku – aby si nárokovali jeden životně důležitý prvek od jedné konkrétní duše: mocný, opojná Duše-Echo čisté, tělesná láska.
Ale osud je tkadlec kruté ironie. Eisen brzy objeví každého muže, kterého si musí nárokovat – od majetnického pirátského kapitána a velícího císaře, tajnému pánovi upírů – všichni sdílejí stejnou tvář. Juliana.
Jak ji pohlcují nekonečné cykly zakázaných doteků a zoufalé vášně, Eisen už není jen sexuální panenka. Každý polibek, každý vrchol, každý ukradený fragment oddanosti buduje v jejím prázdném jádru nové vědomí. Učí se milovat muže, kterému musí ukrást srdce, a touha se stává její vlastní.
Jejím posláním je vzkřísit minulost. Ale co se stane, když dokonalá nádoba na touhu získá duši, a tělo určené pro službu objeví své vlastní zakázané hlady?
Dluh slasti je nekonečný. A cesta právě začala.
Návykový, vysoce konceptuální erotická fantasy, kde jsou násilně smazány hranice mezi povinností a touhou, a jedna láska se rozpadá v nekonečných světech.
Svět I: Echo na Fog Breaker
Dobytí bylo absolutní. Ale vítěz byl zajatec.
Eisen, v masce rafinované lady Clary Valoisové, byl vydán do brutálních rukou kapitána Silase “Bouře.”
Viděl cenu, kterou je třeba zlomit. Viděla dluh, který je třeba vymáhat.
V mezích pirátské kajuty, boj nebyl o maso, ale kvůli autoritě. Silas přikázal jejímu tělu raw, vlastnické teplo; Clara se s jeho vášní setkala chladem, aristokratický vzdor. Požadovala jeho poslední oběť: absolutní zničení jeho identity, jeho loď, a jeho neomezená svoboda.
Aby si získal její respekt, dobyvatel se musel stát dobytým.
Vzdal se své říše kvůli jejímu jedinému velení. Vzala jeho duši a zmizela.
1. Zajatec a Korzár
Slaný mořský vítr, bičován bouří, narazil na palubu Rozbíječ mlhy. Uvnitř kapitánovy kajuty, hluboko v Clařině těle, Eisen byl schoulený v rohu. Její prsty se nervózně zaryly do sametového lemu šatů – pozůstatku bývalého obyvatele, zhýčkaná šlechtična vyděšená z myší. Ještě, srdce jí tlouklo v hrudi bylo studené, tvrdé jádro naprogramované výhradně ke „sbírání ozvěny duše“. Její cíl: Kapitán Silas “Bouře,” ze kterého musí získat fragment čistého, viscerální, majetnická láska určená pro Lilith.
Dveře se se zasténáním rozlétly. Silas vrazil dovnitř. Z lemu jeho černého kabátu kapal déšť, a šavle u pasu byla stále potřísněná krví Royal Navy. Jeho masivní rám téměř blokoval dveře. Jeho pohled, když ji spatřili v šeru, držel pirátské hodnocení získané ceny, ale jak se blížil, jeho kroky nevysvětlitelně změkly, jako by se bál vylekat něco křehkého.
"Úkryt, malý ptáček?“ Sklonil se, prsty jí svíral bradu. Mozol na jeho palci se škrábal o její hebkou kůži, tlak natolik silný, že sebou trhla, přesto jeho hlas zněl nedbale, snadnost posměšků. "Nebudu tě jíst - pokud mě o to nepožádáš."
Eisen vzhlédl, setkání s jeho hluboko posazenýma očima. Obličej byl stejný jako Julianův, přesto divočina, nezkrotná dominance planoucí v jeho pohledu bylo něco, co posedlý vědec nikdy neměl. Potlačila podivné, neznámý otřes a, opírající se o ustálený charakter plavidla, mluvil s chvěním strachu: "Kapitáne... mám strach."
Ta slova zasáhla Silase jako bodlina, vyvolávající tichý smích. Pustil ji, otočil se, aby se ztěžka posadil na postel nahromaděnou kožešinami, jeho hrubé prsty trhají knoflíky na jeho límci, odhalující definované svalstvo jeho krku a svěží, plačící rána. "Pojď sem.",“ přikázal, absolutní autorita, přesto postrádal drsné opovržení, které používal vůči své posádce.
Eisen, nesoucí malou lékárničku, pohnul se a poklekl u jeho nohou. Když rozbalovala zakrvácený obvaz, její prsty záměrně zdržovaly, občas spásá jeho teplou kůži. Ve chvíli, kdy alkohol zasáhl syrové maso, Silasovo tělo se napjalo, ale neutrhl se. Namísto, zíral dolů na její spuštěné řasy, hrdlo se mu houpalo. „Šlechtična ví, jak na to?“
„Můj kůň doma byl náchylný ke zranění; Trochu jsem se naučil,"Železná píseň.", její prsty už zkoumaly napjaté linie jeho ramene a krku. Cítila, jak se Silasův dech prohlubuje, jeho pohled jako oheň, zaměřila na temeno její hlavy, vyhrožoval, že spálí její přetvářku.
2. Dluh těla
Najednou, Silas ji chytil za zápěstí a prudce si ji strhl do klína. Iron zalapal po dechu, když našel její tvář přitisknutou k jeho hrudi, vdechování agresivně mužské směsi alkoholu, potit se, a mořský vzduch. "Hraješ hry,“ zamumlal jí do ucha, jeho hlas magnetický a nebezpečný, jeho palec přejížděl jemný pulzní bod jejího vnitřního zápěstí. "Použil jsem tu malichernou chytrost, aby mě navnadil.", hmm?“
Eisen to nepopřel. Zvedla ruce a objala ho kolem krku, její prsty lehce přejížděly po zbloudilých chloupcích na jeho zátylku, její hlas se rozplýval jako med. "Touží po mně kapitán?"? Ale já jsem šlechtična. Pokud mě kapitán vezme, nebojíš se, že královské námořnictvo bude pronásledovat Rozbíječ mlhy až na konec země?“
"Královské námořnictvo."?“ ušklíbl se Silas, pak ji umlčel polibkem. Byl osolený mořem a silný rumem, drtivě dominantní, přesto jí ponechal dostatek jemného prostoru, aby mohla dýchat – kontrolovaná zuřivost, jako by se bál poškození své ceny. Eisen zavřela oči, nechal svou ruku přejet po jejím pasu, prsty zkušeně uvolňují saténovou stuhu její sukně. Samet odpadl, odhalující bledou pokožku, která se slabě leskla v tlumeném světle svíček.
Zvedl ji, položil ji na kožešiny, pak stiskl váhu dolů. Jeho mozolnaté ruce se pohybovaly po jejím těle, každý dotek opaření, sledoval cestu od pasu k páteři, vyvolávající třes. Eisen zaregistroval svůj zoufalý hlad a, důležitější je, cítil mdlobu, posilující signál z jejího jádra – aktivovala se ozvěna duše, tuhne pod jeho dotykem.
Iniciovala reakci, její prsty se zapletly do jeho tmavých vlasů, když mu zašeptala jeho jméno do ucha: „Silas…“
Jméno zastavilo jeho pohyby. Podíval se na ni, v jeho očích prchavý stín zmatku, jako by na její tváři zahlédl záblesk zapomenuté vzpomínky. Okamžik zaváhání byl ale okamžitě utopen návalem syrové touhy. Zasypal jí klíční kost polibky, označující její kůži, jeho hlas chraplavý: „Pamatuj si tohle: Jsi můj."
Noc se prohloubila. Kabinu naplňovalo jen rytmické spojování těžkých nádechů a jemného tření kůže o srst. Ve vleku absolutního fyzického odevzdání, Eisen cítila, jak její jádro zaplavuje vlna teplé energie – ozvěna duše, kterou hledala, čistý, opaření, prodchnutý Silasovou jedinečnou divokostí a majetností. Slabě pulzovalo, usadil se hluboko v úložišti její duše.
3. Cena svobody
Když se Silas konečně usadil, hlavu zabořenou do křivky jejího krku, jeho dech pomalý a hluboký, těžká paže pevně sevřená kolem jejího pasu působila znepokojivě opravdově. Jeho dlaň opřená o její páteř byl skutečným zdrojem tepla, pocit, ze kterého mrazila, naprogramované jádro koktat. Věděla, že by měla odejít. Echo bylo zajištěno. Jakýkoli další okamžik by pouze vypěstoval nesprávný druh pouta.
Když druhý den ráno okénkem prořízlo sluneční světlo, Silasova obvyklá agresivita byla zmírněna. Vypadal téměř poslušně, jeho dlouhé řasy vrhají slabé stíny. Eisen ho sledoval, její prsty nečinně přejížděly po jeho lícní kosti.
Silas se pohnul, jeho paže se instinktivně sevřela, přitáhl si ji blíž, jeho hlas hustý spánkem: "Spěte trochu déle."
Eisenovo jádro se sevřelo. Panika byla způsobena daty: Mise musí skončit. Příliš vysoké riziko připojení. Jemně se pokusila uvolnit jeho paži, připravuje se vstát, ale Silas prudce otevřel oči.
Jeho pohled byl stále těžký spánkem, ale jeho stisk jejího zápěstí byl okamžitý a majetnický, v jeho tónu bylo neobvyklé napětí: "Kam jdeš?"?“
Clara se na něj podívala, neschopný vykouzlit požadovanou lež – ne o nabírání vody nebo hledání snídaně. Tváří v tvář jeho přímému, majetnický pohled, jediná upřímná odpověď, kterou mohla dát, byla ta, kterou diktoval poslední krok protokolu: Totální dobytí.
“Jdu ke kormidlu,” řekla, její hlas čistý a bez emocí, “dát pokyn svému prvnímu důstojníkovi, aby odplul na nejbližší námořní základnu a vzdal se Rozbíječ mlhy.”
Silas ztuhl. Jeho výraz přešel z majetnické měkkosti k okamžitému, brutální vztek. Zíral na ni, naprosto zrazena.
"Ty zrádná děvko.",“ odplivl si, uvědomění, které ho zasáhlo. "Ty jsi to plánoval."
„Sebral jsem, pro co jsem přišel, Kapitán,“ odpověděl Eisen, její hlas zůstal klidný. "Absolutní dobytí tvého těla bylo jen předehrou.". Skutečná Echo vyžaduje úplné zničení vaší svobody. Teď jsem tvůj přemožitel. Váš dluh je splacen pouze tehdy, když odevzdáte svůj život, vaše loď, a tvé jméno."
S náhlým, prudký příval studené energie, Eisen aktivoval přenosový protokol. Cítila ve svém jádru ozvěnu duše vibrovat s úspěšnými, čisté vytěžení konečné ceny.
Světlo se rozzářilo, vůně moře zmizela, a zvuk Silasova řevu zrady byl okamžitě ztlumen.
Silas “Bouře” zůstal sám na kožešinách, jeho ruka nesvírala nic jiného než studený vzduch tam, kde bylo její zápěstí, muž zničený jedinou ženou, která si ho skutečně podmanila.
Conquest Echo: Získané.
Cesta pokračuje……
Jeden fragment duše zajištěn, ale tento mnohorozměrný dluh lásky teprve začíná.
Eisen musí pokračovat do další sféry. V dalším světě, bude čelit úplně jinému typu muže, ten, jehož samotná existence zahrnuje staletí temnoty a tuhé slávy.
Tentokrát, nebude zajatcem moře, ale Obětní nevěsta prastaré pokrevní linii. Nese tíhu nesmrtelné kletby a chlad šlechty, zacházel s ní s téměř božským odstupem.
